Studnice Všehomíra, tzv Wikipedie, říká: Hudba je organizovaný systém zvuku… Já tvrdím jen, že každá hudba je zvuk, ale ne každý zvuk je hudba.
A proč ji firma Apple přikládá takový význam? Protože chce, aby se zákazníci dívali na její výrobky ne jako na přístroje se spoustou parametrů a vlastností, ale jako na subjektivně vnímané nástroje pro život, kde i hudba má velký vliv, protože je mimo jiné nezměřitelná a nehodnotitelná. Nehledě na počet pořádaných soutěží a přehlídek. Co je pro někoho odrhovačka, je pro druhého vzpomínka. Někdo telefonuje, druhý si povídá. Ne každý člověk přikládá hudbě stejnou roli, ale stejně ji neunikne, ať už při Mozartovi znuděně umývá nádobí, nadšeně tančí na technoparty, vystrkuje jazyk soustředěním při své prvně zahrané etudě nebo rutině skládá symfonie. Ať se Vám líbí jakýkoliv hudební styl a alespoň jste se pokusili něco sami zahrát nebo dokonce nahrát, určitě jste přišli na jeden neoddiskutovatelný fakt. Vyžaduje jisté úsilí, trpělivost a mnohdy i dost oběživa. S tímto se ale musíte vypořádat sami. Existuje i jiný, zásadnější problém. Život muzikanta neovládajícího umění zápisu do not a akordových značek nebo alespoň pamětí muzikálního slona je totiž těžký. Co je mu platné, že ho napadne geniální sled 3 akordů, když je neudrží. Postihne-li ho tvůrčí zápal na místě, kde má s sebou v kapse iPhone nebo kapsáři iPad, má ale šanci ony prchavé okamžiky zachytit a celkem jednoduše spáchat celkem kvalitní demo.
Aby bylo od začátku jasno, jakýkoliv telefon umí zaznamenat do většinou už předinstalované aplikace typu diktafon vestavěným mikrofonem cokoliv, co poblíž vydává zvuk. Ať je to kytara za 50 000 Kč, nebo chrápání manželky. Ale to by nebyl Apple Applem, aby i toto nedotáhl téměř k dokonalosti. Muzikantské aplikace existují samozřejmě i u kolegů s Androidem, ale ty nemají moc úspěch kvůli jedinečné vlastnosti, kterou se pyšní všechny jablečné placky – tou je nízká latence neboli zpoždění. Česky řečeno, rychlá reakce na dotyk např. na virtuální strunu. Nevím, kde soudruzi z Googlu udělali chybu, ale androidí placce s osmijádrovým procesorem a 4 GB se stále nedaří ani vzdáleně přiblížit odezvě prstu na iPadu první generace (o novějších ani nemluvě). Proč, to ví jen v Cupertinu.
Jedno vysvětlení mě ale napadá, OS Android byl původně vyvíjen „jen” jako OS pro chytřejší digitální fotoaparáty a tam se na nějakou tu mikrosekundu samozřejmě nehledí. Inu dědictví minulosti je problém i v jiných společenských vrstvách. U Applu podle mě vyvíjeli iOS shodou okolností od základu s jinými prioritami a tisíce lidí z hudební branže jsou jim teď za to neskonale vděční. Nemalý vliv má na to i prakticky nulový podíl warezu (překlad pro oba dva lidi, kteří se se softwarovým pirátstvím ještě nikdy osobně nesetkali: „Na platformě iOS od Applu se prakticky nekradou aplikace”). Ne, že by to nešlo, ale je to technicky natolik problematické, že to kvůli appce za 25 až 250 Kč téměř nikdo nedělá. U androidích placek stačí – s odpuštěním – jen v nastavení povolit instalování i mimo Google Play a umět si stáhnout odněkud instalační APK soubor, který jen přemístíte do přístroje a spustíte. Takže vývojářům pro Android se prostě nevyplatí skoro nic vyvíjet. Buď to nefunguje jak má, protože muzikanti kupodivu chtějí slyšet zvuk hned a ne až se po dlouhých stovkách milisekund prodere k uším tvůrce, který už je duchem dávno jinde. Pokud vymyslí jiný způsob produkování kraválu, např. trackery, tak se jim nedaří appku prodat, protože první, kdo to koupí, to v rámci „svobodného přístupu k informacím” vystaví ke stažení pro nemajetný lid.
U Apple vzniká jiný „problém” hned na počátku. Jakou ze stovek aplikací použít. Poraďte se s jablečným soukmenovcem nebo se strýčkem Googlem. Také není nic jednoduššího než spustit rovnou App Store, zvolit v Aplikacích Zobrazit vše kategorii Hudební a hned víte, proč je pro muzikanty slovo Apple téměř posvátné. Při žasnutí nad tím, kolik programátorů se touto problematikou zabývá, připomínám jednu veledůležitou radu. To, že je něco zadarmo, automaticky neznamená, že je to buď něco nepoužitelné nebo dobře utajená demoverze, kde ty nejpotřebnější funkce jsou zpřístupněny v rámci „nákupu v aplikaci.” Na druhou stranu, i toto tam najdete.
Moje melodie
Abych nechodil daleko, přímo Apple vyvinul podle mě dvě geniální aplikace, které stojí za pozornost.
Aplikace Moje melodie, se kterou přišel Apple na začátku roku 2016 je určena pro jednodušší účely. Neboli rychle zachytit prvotní nápad. Umí nahrávat zvuk mikrofonem, ale i jakýmkoliv, na to určeným A/D převodníkem, který připojíte buď do sluchátkového konektoru, který je tzv. TRRS tzn. má i vstup přímo do systémové sběrnice přes Lightning to USB Camera Adapter. Takže se buď připojíme nebo prostě jen poblíž postavíme. Malá nevýhoda je, že aplikace nemá monitorování zvuku, což vadí především při připojení např. elektrické kytary přez převodník, kdy je nutno hrát „nasucho.” Tvůrci totiž zde mysleli především na akustické nástroje, kde by tato funkce pro změnu vadila kvůli zpětné vazbě nebo by nutila autora hrát se sluchátky. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že nápady se zapomínají hlavně při stresových situacích, mezi které patří rozmotávání sluchátek. V mém případě používám semiakustickou kytaru, která je sama o sobě slyšet, ale disponuje standartním elelektromagnetickým snímačem.
Nahrávání lze spustit buď dotykem na VELKÉ virtuální tlačítko uprostřed nebo vlevo nahoře zapneme funkci automatického spuštění prvním vylouděným zvukem, což je velmi praktické, jen je třeba se vyvarovat rušivých zvuků jako třeba odklepání rytmu nohou. Takže zapátráme v paměti a vypustíme múzu z řetězu. Po zastavení záznamu buď hned zhnuseně smažeme a hned jedeme další pokus, dokud jsme při smyslech. Pokud nám při kontrolním poslechu nevyhovují začátky nebo konce, lze je hned odstřihnou a nechat jen to, co utvoří skoro dokonalou smyčku. Poznáme to jednoduše, jelikož následné přehrávání jede vždy dokola. Při tom nám notně pomáhá algoritmus, které na této aplikaci není vidět na první pohled. Umí totiž rozpoznat tempo, i druhy akordů, které dokonce napíše. Můžete dokonce využít i automaticky generovanou rytmickou sekci bicí/basa. Oba nástroje mají dvě varianty. Moderní a vintage s ještě volitelnými parametry, jak složitě nebo nahlas mají doprovázet. Chybovost se odvíjí od toho, jak srozumitelně jste byli nahráni a přístrojem „pochopeni.” Výsledky jsou opravdu překvapivě použitelné. Pokud byste chtěli nápad ještě vylepšovat, nic Vás nemůže zastavit. Export do GarageBandu (geniální aplikace č.2) je připraven. Převede se tam dokonce i zmíněný doprovod ve formě MIDI stop. Pokračování příště.
