Já, iPad a jeden rok zkušeností – lze jej mít jako hlavní zařízení?

Když jsem loni v říjnu kupoval tehdy docela nově představený iPad Air, netušil jsem, že s ním vydržím tak dlouho. V tomto článku vám popíšu, jak to funguje, když jste závislí pouze na iPadu, co na něm chybí a v čem naopak tkví jeho výhody.

iPad a příslušenství

Abyste se vcítili do mé role, musíte pochopit, jaký iPad s jakým příslušenstvím používám. Jedná se o iPad Air 2020 v základu s 64 GB paměti. Už teď vím, že pořídit si 64 GB paměť je celkem omezující, ale jak píšu o pár řádků výše – nečekal jsem, že u iPadu zkysnu na tak dlouho. Co se týká příslušenství, tak dennodenně používám Apple Pencil (kvůli práci v grafických programech) a plovoucí Magic Keyboard (zejména na psaní článků). Na iPad jsem přecházel přímo z MacBooku Pro 2017, takže jej budu srovnávat hlavně s tímto přístrojem.

Jak iPad používám?

Další zodpovězenou otázkou musí být moje využití tabletu. Jelikož vedu celkem jednoduchý život studenta vysoké školy, který si přivydělává správou online Apple magazínu, není toho moc. Klasickou odpovědí je „projíždění internetu a občas ten Word.” A nebyla by to lež. Moje využití iPadu však mírně přesahuje na tvoření grafiky na web (čas od času i jinam) a občasné stříhání videí. Na obě záliby mi bezvadně slouží právě zmiňovaná příslušenství.

Co se týká konkrétních aplikací, tak zde už se o nutný základ (Word a Safari) nejedná. Pro grafiku používám skvělý program Affinity Designer, se kterým jsem měl zkušenost již z desktopu. Jedná se o program pro vektorovou grafiku, kterému oproti jeho desktopové verzi téměř nic nechybí a bez problémů konkuruje řešení od Adobe. Navíc za jednorázový poplatek směšné výše oproti konkurenci.

U střihu videí mám také jasno – Lumafusion. Aplikace nabízí nejen základní střih videa, ale pokročilé možnosti color gradingu, přehlednou práci s vrstvami i úpravu zvuku. Na vrchol toho Lumafusion nabízí hromadu klávesových zkratek, díky nimž je práce s videem ještě rychlejší. Potěší i nově přidaná možnost vkládat a upravovat video přímo z externího zdroje (SSD, HDD). To se hodí právě v případě, že vlastníte iPad s menší kapacitou vnitřního úložiště.

Ostatní must-have aplikace bych shrnul do kategorie „kancelář.” Pro poznámky používám Onenote (Proč? To se dozvíte v TOMTO ČLÁNKU), na kalendář a e-maily jedinou aplikaci Outlook. Nesmí chybět Word a Excel, protože proč ne.

iPadOS vás naučí

Hlavní změnu jsem při přechodu z macOS pocítil u vnímání systému a jeho ovládání. Zatímco macOS vám umožňuje velmi jednoduše pracovat s téměř neomezeně aplikacemi naráz, iPadOS se vás snaží nutit do používání pouze jedné aplikace, občas dvou. Při používání více aplikací najednou se totiž už tak malá obrazovka ještě zmenší a používání aplikace například v režimu Slide Over je spíš taková nouzovka pro ovládání Spotify či rychlé odpovídání na Messengeru.

Jinak je uchopená i práce se soubory. Zatímco na desktopu jste zvyklí si otevřít složku, poté podsložku a až tam najít požadovaný soubor, iPadOS na to jde opačně. Tam je totiž nejjednodušší spustit si Spotlight a napsat název souboru, který hledáte. Ano, jde to sice i ma Macu, ale pokud vás k tomu systém přímo nenutí, ne vždy je k tomuto řešení uživatel nakloněn (včetně mě).

Jelikož ale iPadOS opravdu spoléhá na to, že uživatel bude používat všechny možné aplikace, spouštění souborů zde probíhá z velké části přímo z aplikace. Ani jednou se mi například nestalo, že bych si projekt z Affinity Designeru nejdříve našel mezi soubory a poté jej otevřel. Na iPadu nejdříve otevíráte aplikaci a poté hledáte mezi posledními podporovanými soubory.

Velkou výhodou je i dotykový displej. Na ten jsem po pořízení Magic Keyboard sice z velké části zapomenul (a to není špatně) a používám tablet hlavně v režimu notebooku. O to lepší je ale pocit, když po dlouhém pracovním dni tablet od klávesnice „odlepíte” a stane se z něj čistě nástroj pro zábavu. Zapnete Netflix nebo Minecraft, lehnete si do postele a už jen odpočíváte.

Minusy

Abych ale iPad pouze nevychvaloval, zde jsou minusy používání zařízení, které vás vlastně z velké části omezuje – a že jich není málo. Začít musím nabídkou aplikací. Ta je sice široká (a vývojářům se zřejmě iPad líbí), ale zdaleka nepokrývá všechny typy souborů. Nebo občas chcete prostě vyzkoušet alternativu, ale zjistíte, že v App Storu vlastně žádná slušná není. Další věcí, co mě doslova štvala je multitasking. Otevřete-li si stránku v Safari a poté sjedete do jiné aplikace, je více než pravděpodobné, že se stránka po znovuotevření bude znovu načítat. A to podle mě není chyba operační paměti, nýbrž jistá filozofie Applu: „Pracujete v Lumafusionu? Tak při tom nepracujte i v Safari!” Navíc některé weby na dotykový displej nejsou připravené. Jiné weby si budou myslet, že se nacházíte na mobilu a budou vám vnucovat mobilní verzi po každém otevření.

Poslední minusy se týkají čistě hardwaru. I když jako velké plus uvádím přenositelnost, nemůžu vynechat malý displej. iPad Air má 10,9″ displej a to je jednoduše malý drobek. Vyřešit to může koupě 12,9″ iPadu Pro, ale i to pro někoho může být málo. Hlavně pro člověka, který je zvyklý pracovat na 37″ monitoru.

Dále vás může odradit nabídka portů, který je tu vlastně jen jeden. A sice USB-C v jeho čistém základu. Můžete jej (za bezmála 10 tisíc korun) rozšířit zmiňovanou Magic Keyboard. I když „rozšířit” je silné slovo. Klávesnice vám sice nabídne o jedno USB-C navíc, ale využít jej lze jen a pouze na nabíjení. Místo slova „rozšířit” bych tedy raději použil „uvolnit.” Možností jsou pochopitelně i škaredé (mnohdy drahé) redukce. Apple se u iPadu prostě spoléhá na to, že budete využívat hlavně bezdrátovou komunikaci souborů.

Stojí to za to? A co dál?

Jestli všechna tato omezení stojí za přenosné a všestranné zařízení je jen na vás. Pro mě je zřejmě ta přenosnost spolu s dotykovým displejem dost velký argument na to, abych se občas rozčílil nad nemožností rozšířit displej nebo otevřít aplikaci Počasí.

Co dál? No, čím dál víc přemýšlím nad pořízením nějakého toho „pevného” desktopu (iMac 2021? Mac Mini?), který mi bude ležet doma na stole a iPad použiju v případě, kdy si budu chtít sednout ke článku v kavárně nebo na sledování Drag Race v posteli.