Nike+: cesta k deseti kilometrům je u konce!

I nicnedělajícího redaktora dokázal Nike+ vyhecovat k deseti kilometrům a ani to nebolelo. Jaké to je běhat s Nike+, další postřehy a celkové zhodnocení se dočtete v posledním článku o zkušenostech s Nike+.

Od začátku mého běhání s Nike+ se toho hodně změnilo. Pro měření již není potřeba čip a přesto servery Nike+ využijete také. Na App Store je totiž poměrně nová (oficiální) aplikace Nike+ GPS, která namísto čipu využívá GPS, nabízí vám tedy možnost pořádně si vyzkoušet, co Nike nabízí.

Při běhání jsem samozřejmě vyzkoušel spoustu alternativních aplikací, ale vždy jsem se vrátil k vestavěné aplikaci Nike+, která mi díky integraci do systému vyhovuje daleko více, než aplikace z App Store, které kvůli uzavřenosti Applu nemají šanci dostat se například na lockscreen. Většina z nich má svoje řešení, ale žádné z nich mi nevyhovovalo alespoň natolik, abych ho byl ochoten přetrpět a přejít ke konkurenci. A vlastně ani není důvod něco takového dělat, Nike+ mi maximálně vyhovuje a alternativy jsem zkoušel spíše ze zvědavosti, abych okoukl situaci u konkurence.

Dříve jsem byl také zklamán tím, že se data o bězích nedají na server nahrát přímo z iPhonu a je nutná synchronizace přes iTunes. Tato nepříjemnost však odpadla s iOS 4.1, kde lze běhy nahrávat již přímo z aplikace.

Pro ty z vás, kteří Nike+ nechtějí, protože není možnost měření tepu, je na trhu novinka od firmy Polar – výrobek pod názvem Wearlink®+ Transmitter Nike+, který se dá jednoduše spojit s iPhonem a naměřené výsledky si pak prohlédnout na Nike serveru.

Také jsem změnil systém úschovy věcí a začal běhat s pitím. Kratší vzdálenosti se ještě dají uběhnout jen tak, ale u zatím nejdelšího běhu jsem byl opravdu vděčný za vodu, kterou jsem měl v ledvince. Přesněji řečeno jde o Nike Hydratation Backpack, který je určen speciálně pro běhání, takže na zádech nenadskakuje a zároveň má přímo úchyt pro láhev, ze kterého není problém ji vyndat za běhu. Bohužel si ale nejsem moc jist s jeho dostupností v ČR, sám jsem ho totiž poprvé viděl až v Londýně a odsud také dovezl. Nicméně se do něj vejde i iPhone a klíče, takže není problém běhat s prázdnými kapsami. Rozhodně doporučuji mít alespoň nějakou ledvinku, do které dáte všechny potřebné věci. Například rachtající klíče mě totiž dosti iritovaly nehledě na to, že se občas vzpříčily a zapíchly do nohy. Inu … příjemné to nebylo.

Cíl celého běhání – meta 10 kilometrů – padl přibližně po pěti měsících. Musím se ale přiznat, že kvůli časté nemocnosti a delšímu přerušení o prázdninách jsem musel poměrně často upravovat trénink tak, abych opět dohnal ztracené období. Kdo ví, jak dlouho by tedy trvalo dosažení cíle za optimálních podmínek. Finálních deset kilometrů jsem však uběhl naprosto bez problémů a zvládl si ještě pár set metrů přihodit.

Za celou dobu mám na Nike serveru naměřeno téměř 100 kilometrů naběhaných za 24 běhů, což dohromady dělá 8 hodin a 9 minut. Spálil jsem 6131 kalorií a průměrný čas na jeden kilometr byl 5 minut rovných. Zkusil jsem si jeden závod, konkrétně charitativní Běh pro život na necelé 4 kilometry, kde mi ani tak nešlo o čas, jako spíše o vyzkoušení atmosféry, nicméně průměrný čas jsem měl srovnatelný s tréninkem.

Spousta lidí se mě ptá, jestli přestanu běhat. Mohu s čistým svědomím odpovědět, že mě běhání baví natolik, že se nadále budu snažit o lepší čas a jednoho dne bych chtěl zkusit i půlmaraton. Neumím si však představit, že bych běhal jen tak – bez jakékoliv odezvy. Fakt, že Nike+ server může být napojen na Facebook, Twitter a i sám má svou vlastní sociální síť mě totiž opravdu motivoval. Fajn funkcí je také stanovení svého cíle (challenge), kde si můžete vybrat třeba to, že chcete běhat častěji, rychleji nebo dále. Všechno dohromady spolu s bezvadným zpracováním je pak opravdu hnací motor.