Jak všichni předpokládali, Země opravdu vyčerpala své zásoby, a tak lidem zkrátka nezbývá nic jiného, než se vydat za hranice své atmosféry a začít těžit suroviny po celém širokém vesmíru. Samozřejmě to ale nebude vůbec jednoduché, protože lidé zdaleka nejsou jediní, kteří mají na lukrativní suroviny zálusk.
Pěkně od nuly
Space Station: Frontier je vlastně taková příjemná kombinace tower defense hry a těžení surovin. Obrana základny bude ale o to těžší, protože ji musíte bránit ze všech stran, neboť nepřátelé se můžou přiletět z jakéhokoliv zákoutí vesmíru. A suroviny dochází žalostně rychle.
Celý princip hry staví na tom, že musíte budovat něco jako elektrickou síť kolem základny, na kterou postupně napojujete a nabalujete další stroje, ať už obranné nebo těžní věže. Činíte tak pomocí uzlů, které spojujete do spletitých sítí. Musíte u toho ale také přemýšlet, protože uzly nejen že stojí těžce vytěžené krystaly, ale také na jeden z nich můžou být připojeny jen čtyři další “kabely”. Můžete se tak jednoduše dostat do situace, kdy vyši těžní věž jednoduše nebudete mít kam připojit.
Těžní věže jsou základem vaší sítě. Bez nich vám totiž hodně rychle dojdou suroviny, bez kterých budete ztraceni. Věnujte proto expanzi a stavbě nových těžních věží dostatečnou pozornost, abyste se nikdy nedostali do situace, kdy budete muset spoléhat pouze na konstantní přísun krystalů z vaší základny. Je totiž tragicky pomalý.
Došla šťáva!
Při expanzi ale musíte dávat pozor na dvě věci: předně nesmíte dopustit, aby vám došla elektřina. Základna sice vyrábí určité ne příliš vysoké množství, ovšem jakmile vám “šťáva” dojde, jste v podstatě ztraceni – nestřílí ani netěží věže, nemůžete stavět, prostě nic. Zvýšení přísunu elektrické energie můžete dosáhnout tak, že napojíte do sítě další zdroje – abyste je ale mohli stavět, musíte si nejdříve v “shipyard” koupit nebo vylepšit patřičnou technologii. Použít můžete také jakési akumulátory, které odebírají přebytečnou energii ze sítě, když zrovna není potřeba, a naopak ji dodávají v případech nouze. Nesmíte na ně ale spoléhat, dlouho nevydrží.
Druhým a neméně palčivým problémem je již zmíněná obrana vaší základny. Jak totiž vaše základna roste, neustále se zvyšuje průměr “kruhu”, který musíte bránit, a tak musíte stavět neustále nové a nové věže, které jsou cokoliv, jen ne levné. Na výběr máte přibližně tři druhy, z nichž každý druh slouží jinému účelu – jde o laserové dělo, kterým je defaultně vybavena i vaše základna a které sice dokáže postřílet nějaké ty nepřátelské stíhačky, ale při větším počtu útočníků nemá moc šancí. Do začátků se ale hodí.
Druhou věží je jiné laserové dělo, které nemá za úkol ničit přímo nepřátelské lodě, ale jejich střely, které ohrožují vaši obranu. Po pár odehraných hrách jsem zjistil, že tyto věže musí být nedílnou součástí vaší obrany, protože bez nich nemají ostatní věže moc šancí. Poslední a patrně nejefektivnější věží je raketová věž, která dokáže ničit více nepřátel najednou – hodí se hlavně v případech, kdy na vás naráz naletí padesát stíhaček. V tom případě vám laserové věže moc nepomůžou.
Obranu je ještě dobré podpořit jakousi podpůrvnou věží, která vysílá roboty, aby opravovaly vaše poškozené věže. Životy věží se totiž neregenerují, a tak se klidně může stát, že se po pár minutách vrátíte na místo, kde jste měli vystavěnou propracovanou obranu, a najdete tam jen díru do vesmíru.
Síť je základ
Trošku vám napovím s taktikou obrany: stavějte věže vždy ve skupinkách. Já sám stavím obranu tak, že postavím vždy na kraj dvě základní laserová děla, která vylepším minimálně na druhou úroveň (ano, každý věž – i těžní – se dá vylepšit až do třetí úrovně), doprostřed postavím podpůrnou věž a kolem ní druhé laserové dělo a raketovou věž. Tato kombinace vždy vydrží nejdéle, což ale v žádném případě neznamená, že vydrží všechno. A ještě malý dodatek k obraně – je sice hezké, že budete mít takto vystavenou jednotku obrany, ale jakmile se vám dostane jedna stíhačka do týla a přeruší vám přívod energie, můžete se jít klouzat. Dávejte si na to pozor nebo postavte u každé jednotky ještě zdroj energie, jen pro jistotu.
Když jsme si dopodrobna popsali hru samotou, bylo by dobré se také zmínit o herních módech. Jsou ve hře celkem tři – kampaň, “survival” mód a “mining” mód. Hrál jsem sice pouze první dva, ale pravděpodobně nebude těžké se domyslet, o co jde v tom třetím.
Kampaň se skládá typicky z misí, v nichž jde prakticky jen o dvě věci – buďto vytěžit určité množství krystalů, nebo určitou dobu přežít. Za každou odehranou misi dostanete kredity, které pak můžete (vlastně spíš musíte) v shipyard utratit za tolik potřebné technologie. Pokud byste ale zkoušeli dohrát kampaň jen za kredity vydělané v předchozích misích, nemáte šanci – budete muset chvíli hrát survival mód, ve kterém jste odměňování kredity za to, jak dlouho vydržíte. Jakmile budete mít odemknuty další věže, můžete teprve pokračovat dále.
Grafika hry je velice pěkná, i když má samozřejmě také své mouchy. Konkrétně bych trošku vylepšil modely nepřátelských lodí, které mi přijdou poněkud odfláknuté. Zvukový doprovod je také ucházející. Hra je na App Store ale poměrně nová, a tak se dá čekat, že ji autoři ještě vylepší.
Space Station: Frontier je (i přes svou poněkud vyšší cenu 2,39€) díky svému neotřelému nápadu a provedení velice chytlavou hrou. Jakmile začnete stavět spletité sítě a nebude se vám dařit dostat se do další mise, jednoduše nebudete moci přestat – člověk by to neřekl, ale těžení krystalů má v sobě jakési zvláštní kouzlo. Hře bych vytknul akorát trošku nezáživnou kampaň, což je ale kompenzováno dalšími dvěma módy. Pokud jste rozený stratég (či strategyně, aby se snad dámy neurazily), rozhodně doporučuji. Moje hodnocení: 85%
Comments are closed.